Čím více lidstvo diskutuje o nutnosti snižovat emise skleníkových plynů, tím více plynů do ovzduší vypouští. I tak by bylo možné shrnout zprávu organizace Earth System Science Partnership (ESSP). Dokument byl představen 9. listopadu 2006 na mezinárodní vědecké konferenci o globálních změnách životního prostředí v Pekingu. Zatímco v letech 1990 až 1999 stoupala celková koncentrace atmosférického oxidu uhličitého o 0,8 procenta ročně, v letech 2000 až 2005 se tempo zvýšilo čtyřnásobně na 3,2 procenta. Nárůst byl ovlivněn zejména prudkým hospodářským rozvojem v Číně. Největší asijská velmoc pravděpodobně už v roce 2009 předstihne USA a stane se hlavním producentem skleníkových plynů na světě. Dosavadní odhady předpokládaly, že ke změně pořadí dojde až kolem roku 2020. Čína sice přistoupila ke Kjótskému protokolu, smlouva ji však stejně jako Indii nebo Brazílii k ničemu nezavazuje.

"Je to velice znepokující ukazatel. Signalizuje, že nedávné úsilí snížit emise nemělo prakticky žádný dopad na jejich růst a že stanovení efektivnějších hraničních hodnot je zcela nezbytné," prohlásil Michael Raupach, předseda pracovní skupiny ESSP a zaměstnanec australského výzkumného institutu CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organization). "Tempo růstu v zemích, jako je Čína, je skutečně překvapivé," dodal Raupach. Reálné prognózy počítají s tím, že v roce 2009 bude v Číně emitováno 5,8 miliard tun CO2. Nejlidnatější stát světa nese v současné době odpovědnost za zhruba 16 procent globálních emisí a na celkovém vzestupu se podílí ze 40 procent. Místopředseda čínské vlády Hui Liangyu ve svém projevu na konferenci přiznal, že Čínu, stejně jako všechny ostatní země, postihují extrémní výkyvy počasí. Tyto extrémy jsou důsledkem globálního oteplování. Je tedy v zájmu Číny tento problém řešit, připustil politik. Raupach upozornil, že pokud bude do ovzduší vypuštěno dalších 750 gigatun (miliard tun) oxidu uhličitého, koncentrace tohoto plynu v ovzduší se dostane nad hodnotu 550 ppm (parts per million, částic na milion). Při koncentraci 450 ppm se teplota na povrchu Země zvýší asi o 2 stupně Celsia ve srovnání se stavem před zahájením průmyslové revoluce. Podle počítačových modelů se klimatické změny stanou nezvratnými, pokud se koncentrace atmosférického CO2 zvýší na 450 až 500 ppm. Kolem hodnoty 500 ppm se množství CO2 pohybovalo naposledy před 20 nebo 40 miliony lety, kdy byla hladina moře o 100 metrů výše než dnes. V současnosti už koncentrace CO2 přesáhla úroveň 380 ppm, což je o 100 ppm více než na přelomu 18. a 19. století. Do atmosféry se nyní z uvolňuje asi 9 gigatun CO2 ročně. Růst emisního zatížení je natolik markantní, že už brzy bude prakticky nemožné vyhnout se některému z nejhorších vývojových scénářů, varoval Josep Canadell, výkonný ředitel Global Carbon Project (GCP). "Při nynějším trendu bude krajně obtížné udržet emise uhlíku tak, aby se koncentrace atmosférického oxidu uhličitého stabilizovala na úrovni 450 ppm. Dokonce i úroveň 550 ppm bude velkou výzvou. Někdy v blízké budoucnosti si necháme ujet poslední vlak pro udržení přijatelných úrovní." "Musíme jednat hned - je to nutné," konstatoval spoluautor zprávy John Church z CSIRO. "Je to velmi špatná zpráva. Potřebujeme redukovat emise o 60 až 70 procent, místo toho se však množství emisí dostalo do nezvladatelné spirály," potvrdil obavy svých kolegů profesor Bill McGuire z britského Benfieldova výzkumného centra (Benfield Hazard Research Centre, BHRC). Optimismem nehýří ani klimatolog Dr. Peter Falloon z Hadleyho střediska pro výzkum a předpovědi vývoje klimatu (Hadley Centre for Climate Prediction and Research, HCCPR): "Není to nic z toho, co bych chtěl nebo doufal, že uvidím. Ukazuje se, jak důležité je začít rychle a efektivně něco dělat." Stejný názor má i spolupředseda pekingské konference profesor Gordon McBean z University of Western Ontario: "Výsledky jasně ukazují, že je lepší jednat dříve než později. Většina vědeckých zpráv v posledních pěti letech mi dělá více starostí než dříve." Oteplujícím se oceánům a zničené vegetaci klesá schopnost pohlcovat oxid uhličitý. Tání ledu v polárních oblastech se zrychluje. Ryhleji stoupá také hladina oceánů. Zatím nikdo neví, kolik skleníkových plynů uvolní narušený permafrost. "Blíží se k nám katastrofa," uzavřel svůj komentář McBean.
(gnosis9.net) 15.11.2006